POSTŘEHY 2004

26.12. 2004 Strachujov

Stejně jako loni jsme na Štěpána vyrazily do moravské vísky Strachujov. Po loňském vystoupení, kdy se Fity předvedl v celé své kráse, jsme ho ani letos nemohli nechat doma. Ve zdejším kulturáčku se rekordy v návštěvnosti moc netrhají a ani jinak tomu nebylo tentokrát a důvodem byla o kousek vzdálená zábava. Co mile potěšilo na této zábavě, byl zaplněný taneční parket hned při prvních tónech úvodní písničky. Atmosféra byla vánočně kouzelná a vydržela až do konce. Samozřejmě i Fity zde zapěl a našel si své publikum a kamarády, kteří ho hostili (dle nás až moc a často) lihovými dárečky. Hráli jsme do dvou hodin do rána a po sbalení aparátu jsme se vydali domů na zhruba třítýdenní relaxaci.

25.12. 2004 - Mrákotín

18.12. 2004 - Prosetín

11.12. 2004 - Nyklovice

Po dvou měsících jsme si přijeli ověřit, jak jsme zde zapůsobily při našem prvním hraní. Doprava byla trošku komplikovaná, neboť jsme v pětičlenné sestavě museli použít čtyři auta a ještě vlek jak na přepravu koní. Lidičky se pomalu trousily ale první nával přišel po skončení pořadu Český Slavík a ten druhý nával po skončení filmu Prci,prci,prcičky II. Neboť se náš nový bubeník Lukáš rychle zapracoval a bez nazkoušení starých věcí odehrál už to co odehrál, zařadili jsme zde do repertoáru dvě nový věci, které jsme zde ve chvíli volna před zábavkou poslechli. Jedna je starší pohodová věcička od tak často probírané kapely Kabát a sice "Kdo si nechce hubu spálit" a ta druhá věc je žhavá novinka a sice soundtrack k filmu Snowborďáci "On my Head". Obě skladby sklidily velký úspěch a byly zopakovány na konci zábavy. Malinko nám zde chyběl Fyty, ale na další zábavu, kterou jsme s pořadateli naplánovali na léto na výletiště (výlet, výletiště = letní parket) jsme jeho účast přislíbili.

4.12. 2004 - Mrákotín

3.12. 2004 - Dolní Ředice

27.11. 2004 - Chrast u Chrudimi

20.11. 2004 - Borová u Poličky

19.11. 2004 - Kladruby nad Labem

13.11. 2004 - Mrákotín

12.11. 2004 - Kvasiny

6.11. 2004 - Prosetín

5.11. 2004 - Horka u Chrasti

Třetí pokus vyniknout v této vesničce poblíž Chrasti se opět moc nezdařil. Jelikož nám bylo divné, že do blízkých Rosic může přijít kolem 150 lidí, pokusili jsme se vyplakátovat tuto akci samy s tím, že se dočkáme vyšší návštěvnosti. Opak byl pravdou a proto jsme se s publikem čítajícím hrstku lidiček, kteří přijeli až z Holic a Ředic dohodli kolem jedenácté hodiny o ukončení akce a o jejím dokončení na jiné zábavce. Tímto pokusem jsme na Horku úplně zanevřeli a zřejmě se sem dlouhou dobu nepodíváme také z bezpečnostních důvodů, neboť při každém úderu do bubnů nám spadlo ze stropu na hlavu trocha omítky, jestli se tomu tak dá vůbec říkat.......

30.10. 2004 - Horní Ředice

Zhruba po třech týdnech jsme se vrátili do pro nás moc neznámých končin v pardubickém okresu. Přijeli jsme se přesvědčit, zda jsme zaujali při posledním hraní nějakou část publika tak, že se na nás příjdou podívat znova. Přišli všichni a ještě o pár lidiček navíc, což nás potěšilo a rozhodli jsme se do Horních Ředic ještě někdy vrátit. O půlnoční pause jsme dali prostor našim kamarádům z mladé kapely Univerzal, která se zde sešla a se zapůjčeným kytarystou Láďou Šmejdou zde zahráli pár písniček. I zde jsme hráli zhruba do dvou hodin a spokojeně jsme začali balit. Pak přišel okamžíček, na který budu já ještě nějakou chvíli zahořkle vzpomínat, neboť při otevírání okna, které sloužilo jako prostor pro nakládání a vykládání aparátu jsem si způsobil na první pohled dětskou bolístku a to třísku pod nehet na pravé ruce. Doma jsem se s improvizovaným nářadím pokoušel onu třísku z palce vyndat, ale po několika nezdárných a bolestivých pokusech jsem se rozhodl zaměstnat odborníky na lékařské pohotovosti. Nejdříve to bylo Hlinsko, ale po prvních slovech "to sem jdete v pět ráno s třískou?" a následném shlédnutí oné třísky, jsem byl poslán na chirurgickou pohotovost do Chrudimi. Uvítací proslov byl stejný jako v Hlinsku, ale pak následovala menší operace při umrtvení, po které nevím, ani co mi vlastně udělali, neboť vše důkladně zafáčovali a se slovy "zítra na převaz" a jednou tetanovkou do zadku se semnou rozloučili. PS: Zítra budu moudřejší a snad v sobotu v Prosetíně naviděnou.

29.10. 2004 - Vyhnánov

Tato posvícenská zábava hasičů z Příkrakova patřila k průměrným zábavkám v tomto kraji. Tradičně špatná akustika sálu tvořila takzvaný squash efekt, kdy zvuk vypuštěný do protější zdi se odrazil v plné síle zpět do pódia. Lidiček se sešlo přiměřeně k velikosti obce Vyhnánov a Příkrakov, takže žádný velký nával nebyl. Většinu návštěvníků tvořili spíše přespolňáci a celkový počet se pohyboval kolem 80 ks. Zábavku jsme odehráli zcela uvolněně už od první skladby, neboť nás pořadatelé uctily litránkem citrusu. Hráli jsme zhruba do dvou hodin a po ukončení zábavy a naložení aparátu se zde strhla zajímavá bitka, při které jedna z pořadatelek s krásným hadem a nápisem Zoo Jihlava na tričku srovnala do latě pár místních návštěvníků takovým způsobem, že si ještě dlouho budou pamatovat přísloví "Nedráždi kobru bosou nohou".

23.10. 2004 - Mrákotín

Tato zábava se měla původně konat v Prosetíně, ale vzhledem k nemoci tamějšího pořadatele byla zrušena a díky Jirkovi Duškovi (hostinskému z Mrákotína) jsme ji mohli přesunout tam, ikdyž jsme zde hráli před třemi týdny. Vzhledem k této skutečnosti a k zábavě v nedalekém Vojtěchově a tradičním vinobraní v Kameničkách jsme nečekali velkou účast, ale byli jsme mile překvapeni. Lidí bylo ještě o něco více než na té poslední mrákotínské zábavě a co se týče atmosféry, tak ta byla úplně super. I Fity si pochvaloval ohlas po jeho vystoupení. Jelikož bylo na sále mírně přetopeno (ani ne tak novými krbovými kamny ale množstvím účastníků) bylo možno zahlédnou našeho Ríšu, který mírně nevystihl obleček, a hrál do půl těla. Ještě že ta kytara na krku hodně schová.... Hráli jsme cca do půl třetí a s krásnými zážitky poté vyjeli k domovům. Nezbývá dodat nic jiného, než poděkování všem zúčastněným za super atmosféru a bezproblémový průběh zábavy. Děkujeme....

22.10. 2004 - Nyklovice

Malebná vesnička naším směrem cca 15 km za Poličkou nás mile překvapila krásným kulturáčkem. Přijeli jsme v plné sestavě včetně Fityho. Lidičky se začali scházet po deváté hodině a na neznámou kapelu v neznámem prostředí se jich sešlo vcelku dost. Samozřejmě, že jsme se snažili celý večer zaujmout, aby jich příště přišlo ještě o něco více, a tak jsme v tom nejlepším nasadily naší vysokou kartu Fityho. Jemu se výkon natolik povedl, že se o něm bude na poličsku ještě dlouho vyprávět. Celá zábavička probíhala v naprostém poklidu a to nečekaný se dělo až cestou domů. Těsně před Poličkou přišel na řadu defekt naší zadní pneumatiky, která to odnesla natolik, že už to nerozchodí. Zajímavé bylo pozorovat Láďu a Jirku, kteří se rozhodli vyměnit kolo s nefunkčním heverem, za úplné tmy a slovní podpory nás ostatních. Chvilku to trvalo, ale nakonec se to povedlo a pokračovali jsme dále až domů.

22.10. 2004

Jelikož po mém návratu si nikdo z kapely už nepamatuje na akce, které odehráli za mé nepřítomnosti, napíšu ve zkratce pouze to, na co si pamatují všichni. Tato zpráva by měla zároveň sloužit jako varování pro ostatní kapely, které by si chtěli jet zahrát do Častalovic a nebo je kontaktoval už sám "pořadatel" z Častalovic se zájmem o jejich vystoupení. O tomto problému se ve zkratce zmínil už Richard v naší dopisárně a také se můžete něco dočíst na stránkách naší spřátelené kapely Teplá Buchta. Tak tedy k věci. Tento rádoby pořadatel si vyžádal k vyplakátování 120 ks plakátů. To Láďu velice zaskočilo a po lehkém kompromisování jich dal "pouze" 100 ks. Ríša sice přehnal, že bychom z nich mohli žít měsíc, ale u kapel, které hrají tak třikrát do měsíce je to opravdu na měsíc. Po kontrole, kterou jsme okoukli od Teplé Buchty, jsme zjistili, že opravdu takřka všechny plakáty jsou vylepeny (stylem 4 kusy na jedné vývěsce) a tak jsme to považovali za dobré a těšili jsme se na pěknou zábavu. Jaké však bylo naše překvapení, když zhruba hodinku před odjezdem na ono místo zazvonil Láďovi telefon a onen "pořadatel" s klidem v hlasu pronesl: "Kluci dneska nejezděte, je tu nějaký nepořádek na sále, vykašlem se na to". Po menší slovní konfrontaci jsme se na to opravdu vykašlali. Pokusili jsme se tedy ještě jednou tohoto "pořadatele" kontaktovat s prosbou, aby nám zaslal zpět zbytek plakátu, což ochotně přislíbil a řekl, že hned v pondělí je posílá poštou. Do dnešní doby litujeme, že jsme se zapoměli ještě zeptat, které pondělí měl na mysli.......

3.10. 2004

Omluvte prosím dočasnou neaktualizaci těchto stránek z důvodu mé momentální zahraniční pracovní dovolené. Díky Michal

2.10. 2004 - Mrákotín

Je zhruba hodinka po této akci mě zbývají asi dvě hodiny před odjezdem do Itálie a tak jsem se rozhodl ještě nažhavit počítač a doplnit sem postřehy z této akce, ačkoli jsem to už neměl v plánu a zbytek kapely to ode mně ani nečekal. Jelikož na tuto sobotu bylo vyplakátováno spoustu konkurenčních zábav (uvedu jen místa, né kapely: Miřetice, Kladno, Krouna a možná i jiné) očekávali jsme akci mírně průserovou, ale výsledek nás velice udivil a hlavně mile potěšil. Bohužel nevím, kolik bylo lidiček na okolních akcích na výše uvedených místech, ale nám se jich sešlo překvapivě hodně. Přestože čísla jsou zavádějící, uvedu zde čísílko 150 plus mínus mikrobus. Také jsme nečekali, že ti co dorazí, tak dorazí ještě před skončením megahitu nejmenované komerční televize Nova - Gladiátor. Při rozbalování aparátu jsme záměrně Ládíkovi poschovávali pár přechodů od bubnů, neboť vidina našeho naskládání v nové pětičlenné kapele při rozměrech jeho nových bicích nástrojů na tak malé pódium byla mizivá. Ládík vše brzy sám pochopil a ani se nesnažil ony poschovávané části hledat. Zábava probíhala v naprosté pohodě nás i návštěvníků a spokojenost byla také na obou stranách. Na více si nemůžu momentálně vzpomenout, protože jsem myšlením už někde v jablkovém sadě a proto se s Vámi čtenáři a fanoušky cca na dva až tři víkendy loučím. Samozřejmě kapela Normal 03 bude dále vystupovat beze změn a více se dočtete v rozpisu. Bigbítům (třeba zrovna tak skvělým jako dnes) zdar! Michal

27.9. 2004 - Holice

V tento předsváteční den jsme opět vyrazily na zkušenou do neznáma a to do Holic do kulturního domu Na špici. Velký ba přímo obrovský sál by pojmul minimálně 1000 návštěvníků a na širokém pódiu by se k nám vešlo ještě 20 GoGo tanečnic, ale ani jednoho jsme se nedočkali, lépe řečeno jsme ani jedno nepředpokládali. Byli jsme překvapeni z účasti známích tváří bigbíťáků z Kostěnic (ikdyž zrovna oni svoji účast avizovali v návštěvní knize), z Pardubic a také z Chrudimi. Návštěvnost se pohybovala něco málo kolem stovečky lidí, což na neznáme prostředí (pro nás) a na neznámou kapelu (pro návštěvníky) je vcelku slušné a proto jsme se domluvili na ještě jeden termín do konce roku. Perličkou na této zábavě byla dle vlastních slov pětašedesátiletá důchodkyně, která nás neustále častovala slovy: "mně nesér a zahrej mi tučňáka" a dožadovala se, abychom z minuty na minutu změnily repertoár na country. Potěšující však byly i přes její nesympatie k bigbítu taneční kreace, zejména na píseň Sraž nás na kolena. K večeři jsme si zaudali tureckou kávu a sny o pizze z protější pizzerie a na žádost pořadatele jsme o půl druhé zábavu ukončily. Cestou domů jsme s naší Mavuškou zajeli do Pardubic na Dubinu za naší drahou kamarádkou, která ochotně připravila ve čtyři ráno večeřosnídani pro pět hladovejch krků. Alice, moc ti děkujeme :)

24.9. 2004 - Vyžice

Po delší době jsme vyjeli do pro nás cizího prostředí v okolí Heřmanova Městce, tentokrát do Vyžic do místní útulné hospůdky s ještě útulnějším sálem. Ten hodně připomínal sál v nedalekém Kostelci, kde jsme již párkrát hráli. Tenhle byl ale daleko útulnější, ale zrcadlová koule a neonové zářivky na stropě vypovídaly o tom, že je zasvěcený spíše jiným radovánkám než bigbítu. Toto se potvrdilo během večera, neboť návštěvnost byla nicmoc. Teda spíš nic než moc. Viděli jsme tu samé známé tváře z předešlých zábav v Kostelci a zřejmě ještě pár místních jedinců. Nepřehlédnutelná nebyla ani partička kamarádů s německým dialektem, vlastně přímo z Německa. Ona partička byla vcelku unešena z bigbítu v našem podání a o večeři se nám to snažila dát najevo. Konverzace však spočívala ve slovech jako "judas príst end ozy ozbórn" (záměrně napsáno jako výslovnost). Na konci zábavy si chtěli naši kamarádi z bundeslandu zapůjčit bass and drums a dokonce za to nabízeli i úplatek v eurech ale jelikož to byli právě oni, kteří se nejvíce bavili pivními dejchánky a bylo to na nich docela vidět, museli jsme zradit naše europřátelství a obchod zamítnout. Nesli to těžce a tak alespoň vysomrovali od Jirky krabičku startek a 4. světová byla zažehnána. Málem bych zapomněl, že na tuto akci jsme vyjeli zbrusu novým furgonem a celou zábavu jsme vymýšleli pro něj nějaké jméno, ale po dlouhém přemýšlení jsme se všichni shodli na jménu Mavuška (opakuji Mavuška). Při cestě domů nás v Heřmaňáku haltovala policejní hlídka, která nás i Mavušku důkladně proklepla a bez závad zase pustila dál. Další zastávka byla v Chrudimi na Aralce na parase a kafčo a to bylo asi vše co stálo za zmínku.

18.9. 2004 - Slatiňany - soukromá akce

Na tuto sobotu jsme byli telefonicky osloveni, zda bychom byli tak laskavy a zahráli na jedné soukromé oslavě ku příležitosti 40.-tých narozenin. Jelikož takové akce jsou pro nás velkou neznámou snažili jsme se to nejdříve dotyčnému Jirkovi rozmluvit slovy jako že jsme bigbítová kapela a že hrajeme věci něco jako Kabáti a Turbo, načež oslavenec odpověděl že to je jeho krevní skupina a že nesmíme odmítnout. Po naší krátké poradě, na které zaznělo: "Když můžeme hrát plesy pro důchodce, tak proč ne tohle..." jsme souhlasily. Akce se konala v mysliveckém staveníčku naproti restauraci Monaco ve Slatiňanech. Na zahrádce se nad ohněm točilo prasátko, o kousek vedle se na grilu opalovali kuřátka a klobásky no prostě radost pohledět. Po postavení aparátu nám zbyla chvilka času, tak jsme šli vyhledávat tu správnou osobu, která by nás obdarovala kouskem masíčka. Po chvilce hledání, když nám každý sdělil že je to samoobsluha, nejméně ostýchavému člověku z nás - Jirkovi, došla trpělivost a popadl vidličku a nůž a začal porcovat. Bylo to opravdu výborné a po ukojení hladu jsme začali v osm hodin hrát. Naše obavy z toho jak nás přijmou hosté byly naprosto zbytečné, protože se všichni začali bavit a tancovat již při první písničce. To jim vydrželo zhruba do druhé hodinky, kdy postupně začali odpadávat únavou a lihovými ochutnávkami. Poté jsme zabalily aparát a ještě zhruba dvě hodinky jsme s oslavencem slavily. Domů jsme vyjeli s krásnými zážitkami z této akce po čtvrté hodině ranní a litovali jsme ,že našemu oslavenci bude padesát až za deset let :)

11.9. 2004 - Radčice -  Doupnice

Jak jsem zmiňoval již minule, v poslední době jste nás mohli pokaždé vídat v jiné sestavě a abychom neporušili tradici, i do Radčic jsme vyjeli tak, jak nás ještě nikdo neviděl. Do kapely se po ročním odpočinku vrátil kytarista a zpěvák Ríša a asi po měsíčním odpočinku se vrátil i baskytarista Jirka. Pokud dobře počítáte, tak jste dospěli k závěru, že kapela bude oproti dřívější době pětičlenná - a vo tom to je :) Jako mistra zvuku jsme si na tuto akci pozvali našeho kamaráda Vlastíka z Minimaxu, který v tento den měl volno a zbývající členové této kapely bez námitek souhlasily. Před touto zábavou jsme se sešli v Radčicích o chvilku dříve, abychom nazkoušeli pár nějakých písniček, neboť jsme usoudily že zkoušky po telefonu v nové pětičlenné sestavě výjdou zas o něco dráž než ve čtyřčlenné. Nicméně po příjezdu do Doupnice jsme zjistili že už teče pivo a ze zkoušky byla pouze taková malinká schůze. Jediný, kdo po včerejším tahu na místní třískotéce, se nezajímal o pivo a holdoval žlutodivné tekutině s názvem Bananarama byl Petr a tak se alespoň jemu podařilo nazkoušet jednu věcičku se kterou jsme pak všichni dobyli srdce všech zůčastněných. Jde asi o nejtvrdší písničku z našeho repertoáru a je to "Sraž nás na kolena" od Škworu. Zahráli jsme ji jednou asi tak v půlce zábavy a pak už jsme ji museli hrát skoro v každé sériji. Kolem půlnoci jsme zahájily poslední kolo pěvecké soutěže Karaoke Show. Tentokrát byla úroveň o dost vyšší než v kole druhém a hlavně byla sranda. Vítězem závěrečného kola se stal Matouš Rampach a na druhém a třetím místě se umístily vícečlenné sestavy. Z vítězů všech třech kol vybereme ještě absolutního vítěze a poskytneme mu možnost podílet se (nejen finančně) na našem novém CD. Hráli jsme dokud jsme mohli, ale na hubu jsme padly krátce před čtvrtou hodinou. Ale byl to krásný pád :) Zábava se nám všem ohromě líbila a proto nejtvrdší z nás zůstali až do sedmi do rána. Děkujeme všem zůčastněným.

3.9. 2004 - Prosetín

Celodenní slunné počasí slibovalo pěknou zábavu a ta se také konala. Jak je u nás poslední dobou zvykem, takřka každý víkend jsme se objevovali v jiné sestavě a i tentokrát tomu nebylo jinak. Tentokrát si s námi po dlouhé době zahrál náš bývalý člen Marek. Tentokrát však tento multiinstrumentalista nehrál na klávesy jako dříve, ale na baskytaru. Lidí se sešlo jako o pouti ikdyž to byla zábava posvícenská. Jelikož to byla zřejmě poslední letošní zábava v Prosetíně na hřišti a zároveň i naše letošní poslední venkovní zábava, snažili jsme se odvézt dobrý výkon, což se nám určitě povedlo už jenom tím, že jsme hráli do půl čtvrté do rána ikdyž byla velká kosa. Mimo jiné se nám, vlastně Markovi, podařilo přetrhnout na baskytaře strunu, která nikdy nepraská, což je spodní éčko. I náš maskot Fyty přiložil ruku (vlastě pusu) k dílu a předvedl nadstandartní výkon ve zpěvu skladby "Chtěl bych žít". K večeři se pořadatelé vytáhli posvícenským řízkem, za což jim posíláme díky.

28.8. 2004 - Míchov

I do Míchova jsme letos vyrazili podruhé a s krásnými vzpomínkami z minulé zábavy jsme se moc těšili. Na dopravu jsme se rozdělili na dvě party. Michal s Richardem vyrazili v osobáčku a zbytek party (Láďa, Petr a zvukař s osvětlovačem Libor a Liborek) jeli s Avií. Počasí v tento den bylo jako uprostřed léta, takže se pořadatelé ani moc nemohli divit, když Láďa s Petrem vyskočili z náklaďáku úplně nahý (teda Petr měl alespoň slipy) se slovy: "to léto se dneska povedlo". Po chvíli přiběhl nejmladší z pořadatelů Pepík Šikula a po otázce kolik si dáme piv se otočil ke zbytku pořadatelů a vykřik: "Jo, jsou vožralý a piv chtěj sedm". Fyty na to krátce a výstižně pronesl: "Tak z toho nebuď jablečnej,dyk" a bylo vymalováno. K první večeři (v osm večer)  nám paní Šikulová navařila svíčkovou jako od babičky zacož  jí moc děkujeme. K druhý večeři byly chutné klobásky a k té třetí na přání opět svíčková. Lidí zde tentokrát bylo úplně natřískáno a dle jejich slov se náramně bavily a nejvíc při Fytyho sólové skladbě. I náš soubor se velice bavil a někteří členové natolik, že museli v Míchově přespat a domů vyrazit až ráno.

27.8. 2004 - Holetín

Letos podruhé jsme zavítali na holetínské koupaliště a tamější bigbítový areálek. S námi přijel i náš kamarád a spoluzakladatel kapely Ríša, který zaskakoval na basovou kytaru za momentálně neůčinkujícího Jirku. Původně byl domluvený s Míšou na občasné výměně za kytaru, ale po první písničce se mu baskytara tak zalíbila, že už ji nepůjčil z ruky. Lidí se zde sešlo o dost více než na poslední zdejší zábavě, ale přesto se pořadatelé nechali slyšet, že z důvodu absence místních obyvatel na zábavách si další akce tohoto druhu pořádně rozmyslí.

21.8. 2004 - Odranec

Opět jsme zajeli do úrodného  moravského kraje, tentokrát do vísky Odranec, která leží nedaleko Míchova, kde už jsme letos na začátku prázdnin hráli. Ihned po příjezdu pořadatelé malinko znejistěli, neboť jsme si na tuto akci vypůjčili zvukový aparát i mistra zvuku Vlastíka od kamarádů z kapely Minimax a tudíž jsme přijeli všichni s náklaďákem nesoucí firmu Minimax na dveřích. Cesta byla velice pohodlná a pro všechny kromě řidiče Vlastíka i vhodná pro alkoholové dejchánky.  Neboť bylo počasí velmi nejisté, dali nám pořadatelé vybrat zda chceme hrát venku nebo v přilehlém kulturáčku. Jednohlasně jsme se chtěli malounko ohřát, tak jsme si vybrali teplý kulturák. Lidičky se začali scházet nezvykle už po osmé hodině a sešlo se jich plný kulturák. Na konci si zahrál a zazpíval bývalý frontmen Ríša, který přijel s námi v roli osvětlovače. Hráli jsme zhruba do třech hodin a pily ještě o hodinku déle. Opravdu moc krásná zábava.

20.8. 2004 - Radčice

Opět jsme zavítali do Radčic ale tentokrát jsme si vzali sebou zvukaře Libora, abychom zvedli trošku zvukovou úroveň naší ale hlavně i druhého kola Karaoke Show, které jsme na dnešní zábavu připravily. Zvuk byl sice skvělý ale úroveň Karaoke malinko oproti minulému kolu klesla. Bylo méně účinkujících a hlavně i jejich vystupování bylo daleko více odvážné než umělecké. Řekl bych, že někteří soutěžící měli více odvahy než my a to je už co říci. Láďa se zde blýsknul novými bubny nesoucí honosné jméno Sonor a strašně si liboval, když mu je Libor ozvučil s devíti mikrofony, což je zhruba dvojnásobek, který jsme používali pro ozvučení celé kapely. 

14.8. 2004 - Skuteč - cvičák

Počasí bylo tento den rozmanité, ale meteorologové slibovali jen občasné přeháňky jinak nic. Ikdyž dle mého meteorologové přesně vědí spíše jak bylo než jak bude. Lidičky se začli scházet až po deváté hodině a proto jsme začali produkci až o půl desáté. Při začátku druhé série se spustil vlahý deštík ale vypadalo to, jako impuls pro doposud sedící publikum, které se najednou zvedlo a šlo tančit. Po chvilce to vypadalo, že budeme volit i miss mokré tričko. Lidí se nakonec sešlo poměrně dost a zábava se vcelku vydařila i z pohledu pořadatele.

13.8. 2004 - Miřetice

Nejenže tento den byla zima jako v Rusku ale ještě každou chvíli pršelo a tak jsme vyjeli do Miřetic s tím, že se podíváme jak jim roste na hřišti tráva a pojedem domů za pec. Počasí se ale malinko umoudřilo a vypadalo to, že už bude pěkně. Proto jsme rozbalily aparát a při prvním zkušebním tónu se roztrhl takovej slejvák, jakej už jsme dlouho nezažily. Aparát jsme museli nahrnout do zadní půlky pódia, neboť v tý přední to vypadalo jako kdyby tam ani střecha nebyla. Po této přeháňce už však byl klídek a tak jsme aparát opět rozmístily rovnoměrně po pódiu a začali hrát. Zřejmě díky velké zimě a té ukrutné přeháňce na úvod zábavy si hodně lidí rozmyslelo jestli moknout a mrznout a proto účast nebyla nijak vysoká.

7.8. 2004 - Prosetín

Jak už to bývá v Prosetíně, tak tato zábava byla skvělá. Návštěvníků se dostavilo opravdu hodně a my jsme jim nezůstali nic dlužni. Hráli jsme cca do půl třetí a pořadatelé byli velice spokojeni.

6.8. 2004 - Dědová

Zhruba po dvou měsících jsme se opět podívali do krásného přírodního areálu v Dědové. Tentokrát jsme zde plnily roli náhradníků za kapelu Motouz, která krátce před tím ukončila činnost a místní pořadatelé se obrátili na naši maličkost, abychom vyplnili díru v rozpisu. Lidí se zde sešlo o něco méně než posledně ale přesto to byla zábava vcelku vydařená. Pořadatelé oplývali velkou péči a neustále nás dopovali citrusem a jinými pochutinami, za což jim patří velký dík. Neboť to měla být poslední letošní zábava v Dědové, patřičně jsme se rozloučili jak s pořadateli tak i s návštěvníky a plácli jsme si na příští rok.

30.7. 2004 - Radčice - Doupnice

Po 14-ti denní dovolené jsme se sešli v bigbítové stodole na Doupnici. Tato zábava byla skombinovaná s pěveckou soutěží Karaoke Show a zároveň s tzv. zlatou hodinkou což byla akce na zvýhodněné vstupné pro včasné návštěvníky. Do zpěvu se zpočátku nikomu moc nechtělo ale po pár našich ukázkách a s alkoholem stoupajícím do hlavy se zpěváci jen hrnuli. K vidění a slyšení byli ať už takřka profíci a ostřílení zpěváci jako naši kamarádi Ríša nebo Hanka (nebyli zařazeni do soutěže vzhledem k jejich profesionalitě a našemu kamarádství) dále potom středně zdatní zpěváci a pak už jenom hodně odvážní zpěváci. Porota, jíž jsme byli my, neměla jednoduché rozhodování, ale nakonec se takřka jednohlasně dohodla. Výsledky budou zveřejněny ihned jak k tomu budou vyvolány fotečky, ale vzhledem k tomu, že to má na starosti náš Ládík, tak to asi bude chvilku trvat:) Každopádně jsme nehodnotily pouze zpěv (ikdyž byl na prvním místě) ale rozhodovali i jiné faktory jak už to v různých porotách bývá. Hrálo se zhruba do čtyřech do rána, ikdyž převážná vetšina návštěvníků odešla už kolem druhé hodiny po vyhlášení soutěže Karaoke Show. Vzhledem k tomu, že se soutěž ujala a zaujala, rozhodně ji v brzké době ještě zopakujeme.

16.7. 2004 - Skuteč - cvičák

Po měsíci a půl jsme vyrazili opět do útulného areálu na pokraji Skutče. Už od samého začátku, jakoby všichni chtěli oslavit jeden z prvních krásných letních dnů, se začalo malinko pamprlovat, ale bohužel se nevědělo kdy včas skončit. Nejvíce na to doplatily naše bubínky (tedy né ušní, ale Ládíkovi, protože takovejhle mazec ještě nezažily). Paličky lítaly všude kolem, jen né a né dopadnout na místo k tomu určené, texty malinko splívaly, takže bylo možné uslyšet v písničce Alenka v říší divů něco jako "..když se u nás chlapy poperou.." a mezi písničkama občas vypadlo průvodní slovo, ale zas byla možnost vidět dřímajícího bubeníka. Naštěstí má Ládík jednu záviděníhodnou vlastnost, která spočívá v tom, že jakmile přestane pít, do půl hodiny to ze sebe vybubnuje a je úplně OK. Účast byla zpočátku nikterak zajímavá, ale po tzv. zavíracích hodinách místních hospůdek se to otočilo k lepšímu a zajímavějšímu. Vzhledem k dvoudenímu festivalu v blízkých Radčicích jsme však konstatovali, že účast byla velice dobrá, ikdyž jsme v publiku postrádali ty nejznámější tváře a skalní příznivce. Hráli jsme do třech do rána, zacož nás příznivci z Kostěnic opěvovali až do nebe, neboť takhle dlouhou a povedenou zábavu prý ještě nezažily.

10.7. 2004 - Michov

Dlouhá cesta do úrodného kraje se konala za oblačného a mírně deštivého počasí. S přibývajícími kilometry však mráčků a vody ubývalo a v Michově nakonec ani nekáplo. Vřelé přivítání a uvítací večeře je zde tradicí a musíme říct že je to moooc pěkná tradice. I Fyty si kuřátko s rýží moc pochvaloval. Ze začátku to vypadalo jak na dětským dnu, protože na parketě se pohybovalo do rytmu několik hloučků dětí ojediněle i s maminkama. Potom parket doplnily i starší sourozenci a tatínkové a bylo takřka plno. Zábava to byla vskutku pěkná ale vždy se najde nějaký méňe či více opilý jedinec, který ji pokazí. Tak tomu bylo i tady a tak jsme byli přinuceni ukončit hraní "už" o půl třetí, což je na Michov docela brzo. Na závěr bych chtěl poděkovat našemu Jiříkovi za krásnou a pohodovou cestu tam i domů díky jeho nezvyklému řízení naší dvanáctsettrosky, ve které jsem měl možnost se svést.

9.7. 2004 - Radčice - Doupnice

Tady se zhruba před rokem kapela poprvé setkala s naším kytaristou Michalem, který si s kapelou vysekl tři písničky a bylo domluveno (ve skutečnosti to samozřejmě nebylo tak jednoduché jak píšu, ale budiž). Letos poprvé jsme se sem hodně těšili, neboť po zhruba 12 hraních pod širým nebem jsme se chtěli malounko ohřát. Jako naschvál však byla teplá letní noc a uvnitř stodůlky bylo šílené vedro. Na druhou stranu to ale nebylo zas tak špatné, protože nic nerozproudí krev jako děvčata oděná do tílek, jestli se tomu vůbec tak dá v některých případech vůbec říkat. Ani na této zábavě nechyběly GoGo tanečnice, pravá jihočeská rvačka (spíše bratrská) a nejvíce na nás zapůsobila sekaná za zadním stěračem, chleba za předním stěračem, hořčice na předním okně a talířek vzhůru nohama na střeše Michalova auta. Za zmínku stojí i projev Petrovi úchylky, jež spočíval ve focení na dámských toaletách. Celá kapela se nemůže dočkat foteček. Skončili jsme něco málo po třetí hodině. Poté jsme asi hodinku čekali, než si u vrat ručně vyříkají dva bratři své názory a poté jsme teprve mohli v klidu nakládat a odjet.

5.7. 2004 - Jenišovice

Do Jenišovic jsme vyrazili s tím, že opět malinko vybočuje z revíru, kde nás znají a byli jsme v očekávání nějakého průseru. Cesta tam nás v tom ještě utvrdila, neboť jsme nepotkali ani jeden jediný plakát na naši maličkost (pravda, jeden jsme potkali v Jenišovicích na stadionu). Lidičky se trousili jak šváby na pivo ale nakonec se jich tam natrousilo docela dost a myslím že se skvěle pobavily. Zato jsme byli odměněni skvělým gulášem a mohli jsme vyrazit domů.

2.7. 2004 - Prosetín

Celodenní přeháňky a mírná zima v nás vyvolávala smíšené pocity, zda se bude nebo nebude hrát, a jestli jo, tak kolik příjde lidí. Jelikož je Prosetín Prosetínem, tak se hrálo a lidí bylo poměrně dost. Tady s námi poprvé vystoupil zbrusu nový člen Petr Dvořák, který u nás vystřídal doposuď zaskakujícího klávesového náhradníka MateseApese a taky viditelně a hlavně slyšitelně posílil zpěv. Zábavička byla pěkně rozjetá, nechyběli ani GoGo tanečnice. Neboť jsme měli na druhý den naplánovanou dovolenou, ani se nám nechtělo moc končit a proto jsme hráli cca do půl třetí.

26.6. 2004 - Nasavrky - Restaurace pod lípou

Na tuto zábavu jsme byli velice zvědaví, neboť jsme se zde doposud potýkali s malou návštěvností ať už vlivem zimy či deště. Dnes však bylo slunno a tak jsme čekali zda se situace vylepší. Nebýt našich pozvaných známých a skalních fandů, byla by situace úplně stejná jako předtím. Utvrdili jsme se v názoru, že zdejší návštěvníky opravdu nezajímá hudba nýbrž občerstvení. Kolem půlnoci se nám přihlásil jakýsi mladík jménem Petr Dvořák, který si chtěl zkusit s námi zahrát na klávesy a něco zapět. Jeho výkonem jsme byli mile překvapeni a dali se s ním do řeči. Pomalu ale jistě z něho vylezlo, že pochází z kapely, kde hrál se skorosuperstar Juliánem Záhorovským a dokonce měl svá tvrzení podložené fotografiemi a CD s jejich muzikou. Okamžitě jsme mu nabídli, že si s námi může kdykoli zahrát, načeš naši nabídku přijal natrvalo a bylo hotovo.

25.6. 2004 - Holetín

Tato zábava byla už od prvopočátku pofiderní. Plakáty se začali vyvěšovat až ve čtvrtek dopoledne, neboť pořadatelé údajně čekali na předpověď počasí. A když už k naší radosti plakáty vysely, byly nedepsány velikostí písma rovnající se velikosti řádků sešitu v první třídě základních škol. Proto se na tuto zábavu dostavilo pár místních jedinců a víc nic. Ještě že je Holetín víska poměrně velká a proto těch lidí zas úplně nejmíň nebylo. Hráli jsme na přání pořadatele zhruba do půl druhé a po zabalení aparátu a slupnutí uzeného bůčku vyjeli domů.

18.6. 2004 – Dědová

Na tuto zábavu jsme se hodně těšili protože doma je doma. Vzhledem k mnoha okolním akcím to zbytek kapely viděl velice špatně, jenom já, rodilý dědovák jsem věděl, že velkolepý festival v Blatně na Cihelce, dále pak zábava v Prosetíně a v Chrasti nemají na návštěvnost v krásném lesním areálu v Dědové na „humperkách“ vůbec žádný vliv. Né nadarmo ani zadarmo jsem nevymyslel již před několika lety heslo „ať je vedro, nebo chčije, v Dědový to prostě žije“. Je fakt, že kluci, když v devět hodin byly v areálu asi tak tři platící lidičky, byly spocený až tam na pr.. , ale já i pořadatelé jsme byli naprosto v klidu. Prostě doba je taková, že málokterá kapelka začne hrát dříve jak v devět (pokud pořadatelé nechtějí jinak, ale většinou nechtějí, protože není v osm hodin pro koho hrát) a proto i návštěvníci až na světlé vyjímky dříve jak v devět taky nepříjdou. Nicméně do deseti hodin se stav výrazně změnil k lepšímu a to o hodně. Další obavou v pro kapelu novém prostředí bylo, jak místní návštěvníci přijmou našeho maskota Fytyho. Fyty však byl důrazně poučen a od samého začátku byl velice konzervativní a společenský. Dokonce byl tak konzervativní, že pozval jak kapelu tak i některé vybrané pořadatele na pamprle a to už je co říci. Za jeho slušné chování jsme mu dovolili se s námi vyfotit a také zazpívat si s námi jednu písničku, za kterou sklidil jak jinak než ohromný aplaus. Fotečky z této akce jsou už ve fotogalerii, za což děkuji mému sousedovi Bohoušovi, který místo na ryby zavítal na zábavu. Nemůžu si však pomoct, ale dospívám k názoru, že čím dražší digitální foťák, tím horší fotky. Po vcelku slušně odehrané zábavě, která trvala zhruba do půl třetí, jsme dostali nejen pochvalu v podobě lahvinky vodky ale zahřálo nás i konstatování pořadateků, že už snad návštěvníci Dědové nebudou říkat mogulov-motouzov.

12.6. Blatno Cihelka (z deníčku MateseApese)

Jelikož je Cihelka vyhlášený bigbítový parket, sbalili jsme pro dnešní hraní kompletní aparát a vyjeli jsme už na šestou hodinu .Opravdu vším vychytaný parket se ne a ne začít plnit, až na některá děvčata, co stihaly jak tancovat tak i prodávat občerstvení .Zábava byla v plném proudu až na to, že na parketu nebyl kdo by proudil, až na některé vyjímky jak už jsem se zmiňoval.Po seznámení se třemi  profesionálními zpěvačkami jsme se rozhodli zahrát si na Komunální  odpad a nechali jsme slečny inprovizovat. tak že to vypadalo tak že počet hudebníků byl stejný s počtem návštěvníků. O přestávce jsem zjistil že díky nedostatku návštěvníků je okénko s pivem je zavřené a než jsem se dobelhal k druhýmu pro jiný napoj tak druhé okénko už pomalu taky končilo.Tak jsme dohráli ještě serii a začali balit.

11.6. 2004 Nasavrky (z deníčku MateseApese)

Po 14 denní pauze jsem vyjeli do Nasavrk. Už od ranních hodin bylo jasné že dnešní hraní v Nasavrkách nebude tak namáhavé a hlavně zimou odpuzující. Po rozbalení aprátu  už v 7 hodin nás hřál pohled na zaplněné, slunečníkama zakryté stoly. Po hodině jseme zjistili, že návštěvníci tu nejsou díky hudbě,  ale zřejmě díky tekutému občerstvení. Začalo se hrát kolem čtvrt na deset a všechno probíhalo v pohodě až  do půlnoci kdy rozjetou kapelu schladil pěknej slejvák. Poté  jsme usoudili, že se nebude voda vylejvat z aparatrury a necháme jí vyschnout do druhého dne.

29.5. 2004 Skuteč

Do Skutče na cvičák jsme vyrazily zahájit tamní bigbítovou sezónu. Návštěvníci se začali scházet až dlouho po deváté hodině a proto jsme i malinko natáhli začátek vystoupení. Tady jsme zkusily zahrát pár písniček, které jsme předtím nazkoušeli, jak jinak než po telefonu. Na jedné to bylo docela znát, ale ostatní zněli, jako by jsme je hráli odjakživa. Po včerejším dlouhém hraní v Krucemburku jsme měli dost unavené hlasivky a proto byl místy slyšet tzv. řev poraněného zvířete, ale jak jsme se mohli v neděli v pořadu Česko hledá Superstar dozvědět z úst Ondřeje Hejmy, to k bigbítu patří. Na závěr zábavy jsme se asi tak hodinu loučily s publikem, neboť ač bylo něco málo po druhé hodině, jim se domů prostě nechtělo. Přidaly jsme pár písniček, které si lidičky odzpívali takřka sami a nebo s malou nápovědou a zahráli jsme pár scének jako vystřižených z ochotnického divadla. Ve tři už ale toho bylo dost i na pořadatele, a tak postupným zhášením světel přesvědčil všechny, kteří vydrželi (a že jich nebylo málo), že už je opravdu pohádky konec.

 28.5. 2004 Krucemburk

Po minulém víkendu, kdy jsme hrály venku při teplotách něco kolem nuly, jsme se těšily do útulné sokolovničky v Krucemburku.Tento víkend zde měli pouť, takže to byla pro nás vcelku čest si zde zahrát, ikdyž samozřejmě větší čest a nebo spíš tradice to byla pro skupinu Motouz, která zde měla hrát v sobotu hned po nás. Návštěvníků se zde sešlo daleko více, než při našem prvním hraní před třemi měsíci. Sokolovna byla perfektně vyhřátá, pořadatelé velice vstřícní (hlavně šatnářka Janička) a návštěvníci velmi zábavní. Vytknout lze pouze oddělené prostranství taneční a stolovací (občerstvovací). Na sále totiž nebyl umístěn ani jeden stůl pro návštěvníky (všechny byly o patro výš na galerce) a tak mezi nimi a námi vznikala taková menší propast, kterou jsme museli řešit tak, že jsme na začátku každé série zařadily nějakou pecku, která ty lidičky musela donutit seběhnout schody a jít si zatančit. Hráli jsme zhruba do půl čtvrté a neboť Krucemburk je plný tzv. kabátofilů, každá třetí písnička musela být tohoto typu. Trochu jsme dopředu litovaly kolegy ze skupiny Motouz, protože pokud by se jim mělo sejít stejné kabátofilovské osazenstvo, nevím nevím jak jim  Míla coby kapelník vysvětlil svůj názor na songy od teplických zhýralců.

 22.5. 2004 Prosetín

Po včerejším hraní a drsné předpovědi počasí jsme ani nedoufali, že by se tato zábavička mohla konat. Když jsme se kolem poledne začali postupně probouzet, nevěřili jsme vlastním očím. Venku bylo takřka jasno a sluníčko příjemně hřálo. Jak jsem již zmínil, při včerejším hraní jsme do toho dali všechno (hlasivky, ledviny, peníze za grog atd.) a nevěděli jsme jak to dnes skoulíme. Ale nakonec bylo veselo. Již po příjezdu Michala, který vylezl z auta s kulichem na hlavě, se zbytek kapely popadal za břicho, neboť si mysleli, že jede ze schůzky s Juliánem a Standou ze Superstar a že to je jeho nová image (imíč). Jenže když zhruba přesně ve třičtvrtě na devět zašlo sluníčko za hory, smál se Michal a ostatní (někteří tiše, jiní nahlas) záviděli. Nezáviděl jenom Fyty, který se kromě kšiltovky již včera v Nasavrkách  blýsknul kompletně novým ohozem, který mu věnovala naše kamarádka Alice po svých dětech (nevíme jestli jí Fyty dostatečně poděkoval a proto touto cestou děkujeme jménem celé kapely za něj). Michalova  čepice ještě však sloužila jako tlumič nárazů, když se bouchal do hlavy o traverzu na stropě pódia. Zhruba hodinu před koncem (neboť Láďa už nemohl ani mluvit natož zpívat) jsme vyhlásily pěveckou soutěž „Prosetín hledá Superstar“, do který se nominoval pouze jeden účastník  se jménem MatesApes, který bojoval zhruba pět kol. Neboť dle nás bojoval velice úspěšně, museli jsme mu do finále nasadit velkého soupeře, aby první místo zůstalo tzv. doma. Proto jsme mu nasadily našeho maskota v novým vohozu Fytyho a bylo dobojováno. Jako výhru jsme Fytyho svezli domů a tím soutěž skončila oproti konkurenční soutěži na Nově velice levně. Na závěr bych chtěl ještě jménem svým poděkovat jedné milé a nenápadné osobě, která si říká Andílek za to, že nám vymodlila takové počasí jaké bylo. Samozřejmě, že příště se musíme domluvit i na teplotě, neboť jenom jasné nebe bez mraků není všechno a námraza na autech a následná ranní chumelenice (teda alespoň u nás doma v Dědové) mluvila za všechno. Omrzlé ruce, rozladěné kytary, nudle u nosu, opravdu hezké vzpomínky na Prosetín J.

21.5. 2004 Nasavrky

V místní hospůdce „Pod lípou“ (přesněji řečeno vedle hospůdky) opět zahájili letní každotýdenní bigbíty a jak jinak než s námi. Tyto akce jsou zajímavé tím, že zde nevybírají žádné vstupné, mýtné ani parkovné a proto zde nebývá o návštěvníky nouze. Tentokrát to nebylo zas až tak růžové a nemohl za to nikdo jiný než počasí. Teploty pohybující se malinko nad nulou a občasný deštík nás ale nenechaly chladnými a s představou, že sobotní akci určitě pořadatel zruší, neboť hlásili daleko horší počasí, a my si odpočinem, dali jsme do toho všechno. Někdo hlasivky, někdo ledviny a někdo všechny peníze. Hráli jsme zhruba do půl jedné a potom napůl zmrzlý jsme začali balit a těšili jsme se na volnou sobotu, protože počasí se čím dál více zhoršovalo.

15.5. 2004 Pivovar Hlinsko

Tuto sobotu se v areálu pivovaru konala soutěž v požárním sportu. Náš Míša, velký to hasič, byl přizván jako moderátor celé soutěže a po jejím skončení se měla předvést celá kapela. Nad celým pivovarem však během soutěže visel tzv. Damoklův meč v podobě dešťového mraku a ten udeřil hned po vyhlášení výsledků, kdy jsme měli začít hrát. Velká část obecenstva se tudíž rozprchla a zůstali jen otužilci. Hráli jsme zhruba dvě hodinky, než se pořadatelé, kteří byly proti návštěvníkům v přesile, rozhodli akci ukončit. Poněvadž nám se končit nechtělo, nabídly nám náhradní termín na Cihelce v Blatně zhruba za měsíc a tak bylo domluveno.

8.5. 2004 Mrákotín

Druhý květnový svátek jsme slavily v Mrákotíně. Tedy nejvíce ho slavil Míša, protože měl trošku depku, neboť mu chvilkama vynechávalo kombo, a tak na něm bylo zanedlouho vidět, že nepřijel autem. Po pár pamprlatech se však uvolnil a zábava nabrala jiný grády. Stále jsme hráli v improvizované sestavě bez klávesových nástrojů a proto bylo ke slyšení mnoho nových písniček. Zahráli si zde i naši kamarádi Zuzka, Lukáš a Michal z jedné mladé kapelky s názvem PTK. Lidiček se sešlo vcelku hodně a zábava neměla chybu. Na závěr děkujeme (jako vždy) Lence Duškové za skvělou večeři (jako vždy).

1.5. 2004 Zbožnov

Svátek práce jsme vyjeli oslavit v momentální tříčlenné sestavě, neboť po výroční zábavě v Miřeticích nás opustil klávesák Marek. Místo pátečního pálení čarodějnic jsme měli po dlouhé době zkoušku, na které jsme dočasně upravily ropertoár, než se nám podaří najít náhradu za Marka. Zábavy na Zbožnově nikdy neoplývali velkou účastí, ani teď to nebylo jiné. Zaujal nás pouze poměr zúčastněných návštěvníků, který byl zhruba 10 dívek na 1 muže, což po pátečním reji čarodejnic bylo neočekávané. Soubor hrál velice statečně až do konce. Ten byl o něco dříve než obvykle, neboť pořadatelé usoudily, že jsou proti návštěvníkům skoro v přesile.

24.4. 2004 Miřetice - oslava 1. výročí existence kapely Normal 03

Na tuto zábavu jsme se moc a moc těšily a připravovali jsme různá překvapení pro všechny návštěvníky a fandy. Ne na všechna překvapení došlo, neboť náš Mareček byl trošku hendykepován bolavou nožičkou a posléze i hodně indisponován účinkama antibiotik a pamprlat. Nic méně oslavy byly takřka velkolepé. Byli jsme například obdarováni tričkama s nápisama našich maličkostí, z čehož jsme měli asi největší radost (Maruško díky) a dále pak různýma drobnostma (díky všem). Na oplátku jsme rozdávali velký slaďoučký dort (teda alespoň doufám, že byl sladký, protože lidiček bylo moc a na mě nezbylo) a rozlévali jsme pár lahví dobrého šampaňského (dobrý bylo na sto procent, protože jsem si trošku usoukromničil). Pozvání na oslavy přijal i náš bývalý spoluhráč a zakládající člen Ríša, který si s námi zazpíval pár písniček. Tím ušetřil hlavně Láďovi ochrnuté hlasivky. Na závěr jsme předvedli pár hepeningů, jako třeba Fytyho zpívajícího ve slipech a pár písniček, které jsme hráli poprvé a v životě jsme je neslyšeli.

17.4. 2004 Hnátnice (Ústí n. Orlicí)

Sobotní vyjížďka do Hnátnice začala už brzy po obědě. Jednak kvůli dlouhé cestě, ale také kvůli naplánované návštěvě našich přátel Petry a Petra z Ústí. Po vynikající svačince, kterou sám Petr ukuchtil a narážce "přijeď se na nás večer podívat  a přivez nějaký Frýštyk" jsme se vydali do Hnátnice. Lidiček se sešlo zhruba jako posledně, takže žádný nával, ale ani žádný průser. Jiřík nám zde představil nový prakťák alias praktikábl domácí výroby, který doma pokoutně vyrobil po nocích. Největší překvápko bylo a půlnoci, když se rozrazily dveře na sál a v nich se objevil náš kuchtík Petr s pekáčem v ruce. Grilované vepřové koleno s bramborama přišlo velmi k chuti a tak posíláme Petrovi a Petře 1000 díků.

16.4. 2004 Stan u Hlinska

Útulný kulturáček, kde mnozí z nás (ti starší) pamatují natřískaný sál, kde nebylo k hnutí. V současné době se tam snaží navrátit tuto tradici, ale zřejmě marně. Lidiček se zrovna hodně nesešlo, ale zábava byla, to jo. Za přítomnosti našich rodinných příslušníků a známých se to pěkně rozjelo. Velký dík posíláme partičce ze Všeradova, která nelenila a dorazila pěšky a pěkně to tam rozjela. Největší šok zažil Ládík při večeři, když se z chodby ozval zvuk bicích nástrojů a on celý vyděšený vyskočil od stolu. Ve výčepu málem zakopnul o bubny nějakého místního hudebníka, který se snažil vyplnit ticho při večeři svým umem. Láďovi se ulevilo a v klidu pak pozřel zbytek večeře.

11.4. 2004 Unčín

Tak tato velikonoční zábava se nekonala. Za normálních okolností jsem nekonající se zábavy nezařazujeme, ale k této musíme dodat pár věcí. Zábava byla odvolána tři dny před jejím konáním, telefonicky ze strany pořadatele, bez udání důvodu, nebo vysvětlení (vysvětlení jako: "my jsme se na schůzi dohodli" není vysvětlení), a za situace již pověšených plakátů. Takže tímto se omlouváme všem uvedeným v omyl, ale chyba nabyla na naší straně.

10.4. 2004 Mrákotín

Naprosto perfektní zábava. Lidu jako o pouti, zábavy jako na svatbě no prostě super. Není co dodat, pouze všem zúčastněným: !!! Díky, byli jste skvělí !!!

3.4. 2004 Kladno

Jsem do Kladna jsme se těšily, neboť poslední zábava tady byla velice zdařilá i co se týká do počtu návštěvníků. Hasiči z Kladna si od posledně trochu mákly, neboť měli kompletně celý kulturní dům vymalovaný, nové záchody (viděli jsme i dámské), prostě to tam vonělo novotou. Malý handicap byl v nově otevřené blízké hospůdce, kam zavítala většina návštěvníků a pobavit se přišli až (typicky česky) se přestalo vybírat. Stejně jako v pátek v Bítovanech byl poměr hudebníků a řidičů 4:2, takže veselo.

2.4. 2004 Bítovany

Opět jsme zkusily vyjet o kousíček dál, tam kde nás nikdo nezná a to se promítlo do počtu návštěvníků, který nebyl nijak vysoký. Jinak ta zábava patřila k těm veselejším, neboť poměr hudebníků a řidičů byl 4:2, oproti obvyklému 4:3.

27.3. 2004 Strachujov

Již podruhé jsme si udělali výlet do malebného kulturáčku v malé moravské vísce. Ihned po příjezdu jsme místo vybalení aparátu vybalily svačinky od našich maminek a zasedli jsme k pikniku, neboť jsme dalekou cestou byli zcela vyčerpaní. K vidění zde byli tradiční česká jídla, jako škvarky s chlebem, čočka na kyselo s párkem a čajíček v termosce.  Opět zazářila starostlivost pořadatelů spočívající v basence piv a lahvinky Citruse. K večeři nebyl řízek, ale gulášek - inu svátek není každej den (posledně bylo Štěpána). Lidí bylo také o trošku méně než posledně, ale na zábavě to neubralo. Občas bylo vidět, že i zde mají v oblibě pravé jihočeské veselice a rádi se perou.

26.3. 2004 Kostelec u Hěřmanova Městce

Opět byla cesta trochu komplikovaná, ale tentokrát vypovědělo Michalovo auto nejmenované značky Ford. Nicméně dojeli jsme včas a byli jsme trošku překvapeni. Na sále bylo umístěno dvakrát více stolů než obvykle, což nám vzhledem ke slabým účastem na minulých zábavách trochu neštymovalo (Jiříkův slang pro ¨nehrálo¨). Po pár minutách jsme byli v obraze. Tradiční bigbít se rázem proměnil ve sportovní ples a tak jsme se malinko přizpůsobily. Náš umělecký vedoucí Mareček nám během stavění aparátu vysvětlil, v čem je podstata dechovky a příprava byla hotová. Lidí přišlo opravdu hodně, stoly málem nestačily (vlastně spíš nestačil taneční parket, protože takřka od začátku někteří jedinci něžného pohlaví tančili na stolech a dokonce i na parapetech v oknech) a zábava byla opravdu skvělá. Toto bychom po pár zkušenostech v Kostelci nikdy nečekali.

20.3. 2004 Prosetín

Neboť Prosetín není zas až tak daleko od Miřetic, kde jsme hráli v pátek, měli jsme obavy z malé účasti návštěvníků, ale to jsme se spletli. Lidí bylo podle nás dost (PS autora: pořadatelé mívají většinou jiný názor a hlavně pokud jde o Jindru z Prosetína), hlavně nás potěšilo, že jsme zde viděli hodně lidiček, kteří byli i o den dříve v Miřeticích, nálada byla přímo suprová a pamprlat bylo taky dost. To bylo ke konci zábavy na nás vidět a možná i slyšet. Jiřík děkoval Bohu, že má jeho baskytara jenom čtyři struny, Michal byl vděčný ¨pouze¨ za čtyři knoflíky na kytarovém efektu, Láďa pojal za dostatečné jeden šlapák a dva přechody, no a Mareček, ten to měl složitější. Dvoje klávesy s miliónem zvuků a bílo-černých klapek vzali za své a furt né a né se trefit. Taky zde byli ke slyšení nové písničky, které část souboru odmítá za střízliva hrát, a proto na ně došla řada až teď. Jedná se o ¨vodrhovačky¨ jako třeba Mašinka, Kamna kouří a Hastrmane Tatrmane, ale publikum bylo nadmíru spokojené a proto zvážíme zda je přece jen nezařadíme do repertoáru. Jsou dvě varianty. Buď ano - a budeme je hrát i za střízliva, a nebo ne - a budeme se muset vždy opít, a tím pádem je zahrajem taky.

19.3. 2004 Miřetice

Tady to vlastně před rokem všechno začalo (první společné vystupení pod jménem Normal 03) a proto jsme se sem strašně těšili. A měli jsme na co. Plný sál fanoušků a známých tváří, skvělá nálada a hlavně zábava od začátku až do konce. Začali jsme trošku netradičně (písničkou¨Klaudýna¨), což mnohé překvapilo, ale na druhou stranu jsme byli mile překvapeni hlavně my, neboť dav návštěvníků začal tancovat už od oné první písničky, což se hned tak nevidí. No a to by nebyli Miřetice, aby nebyla zábava ukončena tradiční jihočeskou veselicí, tedy rvačkou, která však dopadla dobře pro všechny zůčastněné strany.

13.3. 2004 Hnátnice (Ústí n. Orlicí)

Krásná hospůdka s ještě krásnějším sálem a ještě krásnějšíma holkama s talentem zpívat, nebo se alespoň nebát vlézt na jeviště. Tady jsme na závěr zábavy hledali Superstár, takže si zazpívali snad úplně všechny děvčata. Té nejmladší bylo asi tak 7 let a u Ládi probudila vřelý vztah k dětem, neboť si ji při bubnování posadil na klín a nechal ji tlouct paličkou do bubnů. To ale vydržela jen jednu písničku, protože jí prý začalo něco tlačit do zad. Asi ten Ládi vřelý vztah k dětem. (PS autora: berte to s rezervou) Jinak to byla vcelku vydařená zábava a celkově zajímavý víkend. Už se ale těšíme na příští víkend do Miřetic (kde to vlastně všechno před rokem začalo!) a do Prosetína.

12.3. 2004 Břehy u Přelouče

Při cestě tam jsme málem skončily na Borech, protože když se Michal měl zeptat za Přeloučí na cestu jedný kolemjdoucí slečny, vypadlo z něj pouze: "Ahoj, jedem dobře na Bory?". Načeš si dívčina zaklepala na čelo a zeptala se: "kam že?!!". V tu zasáhl Marek a opravil Michala: "Na Břehy!". To už se krasotinka neudržela, sáhla si se smíchem na čelo podruhé. To proto, že měla lepší zrak a ukázala nám na ceduli vzdálenou cca 2m od nás, na které bylo napsáno "Břehy". Jinak byla zábava hodně podobná tý v Krucemburku, alespoň co se do počtu návštěvníků týká. Při cestě zpátky jsme se zastavily v Nasavrkách na plese, kde jsme si díky pozvání našeho kamaráda Honzy Rislera z tehdejších Elánu a nynějších Notorheadů (tím neříkám, že skupina Elán a Notorhead má kromě bubeníka něco společného) zahráli dvě série písniček a mazali jsme domů. Spát jsme hned tak nešli, protože jsme v Chrudimi čekali na pomalu balící se Notorhead, který nám přivezl Marečkův stojan na klávesy, který si tam malinko zapomněl.

6.3. 2004 Krucemburk

Krucemburk, stejně jako třeba Kostelec u H.M., je velice pěkné místečko s pěknou sokolovnou, ale s dlouhodobou absencí bigbítových zábav. Proto je celkem obtížné do takových míst přilákat lidičky na zábavu. Pár se jich však sešlo, ale když zrovna nikdo netancoval, tak byl úplně prázdný sál, protože veškeré příslušenství (bar, jídelna, stoly se židlemi) byly v prvním patře. Doufáme, že se zde podaří pořadatelům vrátit zábavy do starých kolejí a třeba už v květnu, kdy se tam vrátíme bude plná sokolovna nejen nahoře, nebo dole, ale jak nahoře tak i dole.

5.3. 2004 Mrákotín

Kde jinde začít bigbítovou sezónu po plesovém turné než v Mrákotíně. Po tříměsíční absenci, kdy jsme zde nehráli, jsme pravda očekávali malinko větší účast, ale i tak to byla dobrá zábava. Občas pozorujeme, že hlouček cca 80-ti lidí se dokáže daleko lépe bavit než shluk 300 lidí. Večeře byla opět výborná - Lenko díky!

28.2. 2004 Nasavrky

Poslední plesové vystoupení se šeucovskou muzikou ze Skutče. Toto vystoupení bylo pro nás velkým přínosem (nikoli fyzickým, ale duševním). Měli jsme tu čest, že jsme zde potkali bigbítovou legendu, bubeníka někdejší pardubické kapely Elán, Honzu, který si s námi zabubnoval jednu sérii písniček, které mu nebyly neznámé, neboť je hrál už za mlada s Elánama. Byl to zážitek, za který mu všichni děkujeme. Jinak se tu kromě chvílema nehrající kytary (asi myšmi překousaný kablík) a chvílemi falešňoučkýmu Ládíkovýmu zpěvu (taky myšičky, ale bílý - tzv. delirium tremens) nic zvláštního nestalo.

21.2. 2004 Rosice

Tentokrát jsme sem přesně po měsíci zajeli na bigbítek. Posledně jsme zde měli velké trable s autíčkama, ale tentokrát bylo všechno jinak. Jiřík se doslova přiřítil s novou dvanáctsettroskou, Ládˇa Jirkovou Dáčkou, Michal lehce nabouranou škodkou a Mára taxálem. Lidičky se začali pomalu ale jistě trousit před devátou hodinou, ale minimálně do půl jedenácté seděli jak přikovaný. Ovšem po skladbě ¨Reklama na ticho¨ bylo všechno jinak. O půlnoci se na nás přijel podívat a hlavně nás zkontrolovat bývalý spoluhráč Ríša. Kontrola byla OK a tak si s námi zazpíval pár písniček, aby nevyšel ze cviku.

14.2. 2004 Vraclav

Předposlední z plesů se Ševcema. Oproti prvnímu mysliveckému plesu zde ve Vraclavi, byla návštěvnost na tomto hasičském plese  zhruba poloviční. Zde si měl Jiřík opravit známku z tělesné výchovy, kterou si tu posledně zkazil při nezdařeném pokusu o Salto Mortale, ale nakonec si to rozmyslel a uspokojil se se známkou 4- z posledně (pětku nedostal jenom proto, že se ze země sebral o něco dříve, než účastník plesu, na kterého dopadl a který ho vlastě k tomu saltu fyzicky přinutil). Balení aparátu bylo za přispění kluků ze Šeucovanky více než bleskové. Možná i díky tomu, že jsme spěchali domů se naučit hrát, tak jak nám to poradil jeden více než veselý a alkoholem unavený pán v uniformě (zřejmě pořadatel). 

7.2. 2004 Řepníky

Opět plesík se Šeucovskou muzikou. Hrálo se na plný pecky až do půl čtvrté, kdy to všechno skončilo tzv. ¨hepeningem¨. Všichni jsme padly únavou a vysílením a nestačily jsme říci ani nashledanou či sbohem. O balení aparátu jsme se ani nepokoušeli a nechali to na příští týden při cestě na Vraclav (samozřejmě po dohodě s pořadatelem).

6.2. 2004 Kostelec u Heřmanova Městce

Další bigbítek po měsíčním plesovém hraní. Cesta sem byla trošku komplikovanější, neboť naše dvanáctsettroska to v půli cesty vzdala a zbytek absolovovala na vlečném laně za autíčkem Jirkových kamarádu - kluci díky.  Jak už v Kostelci bývá zvykem, lidí poskromnu ale atmosféra jak při plně nabitém sále.

31.1. 2004 Kostěnice

Tak tady na tom plese byla nejhezčí asi  dcera paní hostinské (ta mladší). Tentokrát jsme byli na místě dříve než Jiřík s aparátem (před Kostěnicemi jsme ho totiž s velkým kraválem předjeli). Kulturák byl zatím zavřený, tak jsme šli za kulturou do vedlejší hospůdky, kde jsme vlastně skončily i po plese. Za pár un-plug písniček nám paní hostinská uvařila na rozloučení kávu a popřála hezkou cestu domů.

30.1. 2004 Nové Město na Moravě

Ples s velkým ¨P¨. Nádherný kulturák, obvzláště jsme si libovaly v herecké šatně s kobercem, koženýma sedačkama, sociálním zařízením a bednou Gambáčů. K večeři jsme skřouply dančí steak s bramborovým salátem, který nejvíce chutnal Jirkovi. Ten si ho ale zasloužil, neboť se do Nového Města vydal s naší dvanáctsettroskou zcela sám a s velkým předstihem (odhadujem že vyjel už ve čtvrtek). Jelikož byl předstih opravdu velký a Jirka neměl do čeho (do koho) píchnout, ujmul se sám stavění aparátu, které také sám dokončil, protože Láďovi a Markovi orientační schopnosti někde zaspaly a my jsme se díky tomu malinko zamotali a zajeli jsme si pár kilometrů navíc.

24.1. 2004 Sněžné

Další z plesů se Šeucovskou kapelou. Tady však malinko zaostávala ta péče pořadatelů, na kterou jsme si tak rychle zvykli v Rosicích. Jinak vskutku dobrý ples. Tentokrát jsme všichni povinně o pauzách zahřívali autíčka, aby nám nezamrzli jako v Rosicích. Jiřík zas malinko podváděl tím, že měl do auta nataženou šňůru na jejíž konci byl přímotop a tím zahříval motor i celé auto. Díky tomu se v sokolovně protáčel elektroměr o sto šest, ale jističe naštěstí nepadaly.

23.1. 2004 Rosice

Zatím asi nejhezčí ples co jsme zažily. Pěkná výzdoba celého kulturního domu, perfektní akustika sálu a pořadatelé, kteří nás opečovávali jako vlastní děti, za což jim moc díky. Poděkovat můsíme i naší kamarádce Monice, která věškorou péči pořadatelů (pivo, limo, guláš atd.) přenášela a přinášela do naší šatny. My jsme ji vlastně už svým způsobem poděkovali na místě, ale dostala z toho menší otravu krve alkoholem, takže z toho nicmoc neměla. Po plese nás čekalo nemilé překvapení. Michal, Láďa, Jirka i náš kamarád Jarda Prokop z Řepníků sedlají vozy ze stáje Škoda a neboť v noci udeřily mrazy kolem dvaceti stupňů pod nulou, nikdo nenastartoval. Až po dlouhý době nastartoval Jiřík naší dvanáctsettrosku (on totiž podváděl a chodil ji tajně o pauzách zahřívat) a tou roztáhl Jardu, Jarda pak roztáhl Michala a ten zas Láďu. Jardovi však zamrzlo auto kompletně (během balení nám na motoru asi třikrát uvařil kafe) a tak se dostal domů odtahem tak akorát na oběd.

17.1. 2004 Vyhnánov

Hasičský ples se Šeucovankou. Normal 03 v plném počtu, tedy i s Fitym. Toho jsme po dlouhé době viděli pěkně zkárovanýho až z toho usínal. Nicméně se stihnul probudit při poslední sérii a tak si zazpíval s námi tu svoji oblíbenou. Když však spal, neznámý autor mu na jeho lesklou hlavičku namaloval přímo umělecké dílo, které se nám podařilo vyfotit a co nejdříve ho zařadíme do naší fotogalerie. 

10.1. 2004 Vraclav

Začátek plesového turné se Šeucovankou. Prostě zážitek. Normal 03 společensky oblečený (košile, tesilky,kravaty, motýly a pod.) Na pódiu muzikantů jak při vystoupení Pink Floydů a na parketu lidí jak na Woodstocku (prostě moooc).  Půlnoční překvapení spočívající v Jirkově pokusu o salto Mortale z pódia se moc nezdařilo - jedna rozbitá židle, otřes mozku a odražená ledvina. Příště to prý určitě výjde. Balení aparátu probíhalo nezvykle rychle. Šeuci přiložily ruce k dílu a nebylo co řešit. Michal ještě stihl dojet do Mrákotína, kde pomohl sbalit a naložit aparát spřízněné kapele Minimax a tím jím odplatit dluh za balení aparátu a roztláčení naší S1203 (dvanáctsettrosky) na Zbožnově v loňském roce. 

9.1. 2004 Kostelec u Heřmanova Městce

První zábava v roce 2004. Taková menší rozcvička či zkouška po 14-ti denní pauze a zároveň příprava na dvouměsíční plesové turné s kapelou Šeucovanka ze Skutče. Lidí o něco více než posledně, k večeři výtečný guláš jako posledně.